Obyčejný den?

Druhý díl projektu Islám Česku nesluší! s názvem Obyčejný den? je zaměřen především na zákazy. V první řadě si prosím přečtěte příběh. Přeji příjemnou zábavu, samozřejmě v mezích Islámu. 

Dobrý den přeji, dovolte mi otevřít malé okénko do blízké budoucnosti. Píše se rok 2054 a Evropa se plazí po kolenou. Téměř po celé Evropě vládne krutost a hloupost. Tedy Islám. Před islámským džihádem se brání již pouze hrstka vesnic. To je však na jiný příběh, proto vám představuji Ražu a její zcela obyčejnou neděli. Raža svůj den začíná procházkou se svým mazlíčkem Dakem. Po dlouhé procházce je velmi unavená a jde si odpočinout. Uvelebí se na gauči a ladí vysílání Svobodného rádia. Při poslechu si zcela neuvědomuje běh času a allahužel zapomene na odpolední ukamenování své nejlepší kamarádky Yamin. Raža ale neztrácí hlavu a bere si manželovo auto. Cesta na náměstí trvá jen chvíli a Raža se stíhá naposledy rozloučit s Yamin. Po více než hodinové společenské akci ukamenovávání, kde Yamin umírá více než 40 minut velmi bolestivou smrtí, jde Raža do místní hospůdky. Přemýšlí nad krásnými chvilkami které strávila s Yamin. Žal zapíjí hořkým pěnivým mokem a nervy uklidňuje lahodným tabákovým dýmem. Z hospůdky míří přímo ke kříži, kde se modlí za svou přítelkyni a kaje se ze svých hříchů. Po celém dnu plném zážitků míří k hladovému oknu kde si kupuje vepřový halal hamburger, který pomalu pojídá při smutné cestě domů. Doma si na chvíli odpočine. Díky Dakovi si vyčistí myšlenky a zapomene na poslední, smutné chvilky s Yamin. Né nadarmo se říká: Pes nejlepší přítel muslima. Blíží se podvečer, Raža nasedá na kolo a jede na fotbalový zápas. Jelikož má v nikábu velmi omezený pohyb a rozhled, pouští téměř všechny góly. Po prohraném zápasu se v šatnách dozvídá že už v týmu není vítaná. Zkroušená žalem míří do hospůdky. Pod vlivem alkoholu se spustí s místním mladíkem a druhý den jí čeká smrt ukamenováním. Zmíněnému mladíkovi podřežou hrdlo téhož dne.

Vyjádření autora: Dobrý den. Prosím, aby jste předešli vulgaritám. Také podotýkám že jsem xenofob, rasista atd… Proto si nechte své nálepky pro někoho jiného. Děkuji. Jsem začínající fotograf a nejde mi o zviditelnění své osoby. Pouze se snažím upozornit na nynější problémy, které většina lidí přehlíží. Islám nás sice zatím neohrožuje, i když už i u nás se objevují útoky pofidérních osob. Nemluvě o naší loutkové vládě a prolhané tzv. pro bruselské televize, která už dávno neinformuje o podstatných událostech. Pouze zamlžuje, lže a tlačí propagandu, kterou si navíc povinně platíme. Doufám že můj projekt osloví alespoň hrsku lidí, kteří se obrátí od stáda, vyhledají si nezávislé informace a začnou sami uvažoval. Většina lidí z mého okolí tvrdí, že se nic neděje, že vše bude v pořádku, nebo si myslí, že to za ně vyřeší někdo jiný. To je však omyl. Nikdo nám nepomůže, ba naopak. Budou nám akorát házet klacky pod nohy. Stačí se podívat na nové projednávané a přijímané zákony. Jak budete svým vnoučatům vysvětlovat jak se to stalo a proč jste nic nedělali? Vymluvíte se na vládu? To už nikomu nepomůže. Jsem stále ještě optimista a věřím že naše budoucnost nemusí být tak černá. Od začátku věků se bráníme před islámskými invazemi. A dnes si je tady zveme? Nemůžeme proti nim říci ani slovo, i když vraždí jako na běžícím páse. Oni námi pohrdají a Evropané se mají podřizovat návštěvě ve vlastních zemích? Tohle mi jednoduše hlava nebere. Pohrdám islámem, ale ať si žijí jak chtějí, pokud jim to tak vyhovuje. Ovšem v Evropě pro tuhle ideologii není místo! Děkují za shlédnutí alba a budu rád za každý názor. Nezapomeňtě na rozhovor s Ražou pod galerií.

Rozhovor s Ražou.

Můžete se nám představit a říct něco o sobě?
Jistě. Jmenuji se Raža Jurajdová. Je mi 23 let a celý život bydlím na východu Čechie. Mezi mé koníčky patří především sport. Ráda jezdím na kole a snowboardu, taky hraju fotbal, tenis a volejbal. Miluju zvířata, mám 5 letého retrívra Daka. Z celé duše nenávidím Islám. V 7 letech jsem byla provdána za 57 letého Abdula Bari, kteří mě takřka celý život týrá. Na venek hraju, že jsem muslimka. Jinak by mě čekala jistá smrt, ale v srdci mám Boha.

Jurajdová nezní moc arabsky. Máte české kořeny?
Ano moje maminka pocházela z České republiky. Allahužel jsem jí nikdy nepoznala. Vím o ní pouze že se jmenovala Marie a po neúspěšné imigrační krizi, která se později ukázala jako cílená genocida evropských národu, byla celá její rodina zabita. Jí unesli jako sexuální otrokyni. Po mém porodu byla prodána do Turecka. Zbyl mi po ní pouze růženec a příjmení.

To je mi velmi líto. Kdyby jste měla možnost, vzkázala by jste něco do minulosti? Například do roku 2017?
Ani nevím, je to celkem záludná otázka. Kéž by se dalo něco změnit. Nicméně moje jméno znamená naděje, proto bych vzkázala aby obyvatelé Evropy neztráceli naději a nenechali se i přes velký nápor muslimizovat. Od nějakého podivína sem zaslechla že Evropa byla krásné místo. Prý žili skoro v míru a měli pestré tradice. Avšak přišel Islám se svou ideologií a změkčilí evropané se nemohli díky zákonům svých vlád a nějaké Evropské Unie bránit. Někdy se zasním a představuji si tu krásu, před příchodem tzv uprchlíků. Pak se však proberu a jsem kde jsem.

Krásně řečeno. Mnohokrát děkuji za váš čas a přeji vám na dnešní slavnosti rychlou smrt.
Děkuji vám. Mohu vás však ještě o něco poprosit?
Jistě.
Vezměte si prosím mého psa. Nechci ani pomyslet že by jej také čekala smrt.
Samozřejmě že si jej vezmu.
Děkuji vám. S Pánem Bohem.